Otázky a odpovědi

OTÁZKY A ODPOVĚDI

1. Jak se povoluje shromáždění?

Shromáždění se nepovolují (někdy též „orgán vydává souhlas“) a nikdy nepovolovala, a to ani za komunismu. Důvodem je, že svoboda shromažďovací jako lidské právo svědčí každému bezprostředně. Nicméně, aby nevznikl chaos, tak se shromáždění veřejné správě oznamují a ta je smí ze závažných důvodů zakázat, obvykle když kolidují s jiným, dříve oznámeným shromážděním.

 2. Kdo se vyjadřuje k oznámení shromáždění?

Účelem oznámení shromáždění je, aby veřejná správa měla přehled o tom, kdy a kde se jaká shromáždění mají konat. Proto by se v zásadě v řízení o oznámeném shromáždění neměl vyjadřovat nikdo, tj. ani policie, ani tajné služby.

 3. Jak se dozvím, že mé shromáždění bylo povoleno?

Znovu opakujeme, že shromáždění se nepovolují a nikdy nepovolovala, a to ani za komunismu. O tom, že se shromáždění smí konat se nevydává žádné rozhodnutí, protože se smí konat bez dalšího. Pouze, chce-li správní úřad shromáždění zakázat, musí o tom vydat správní akt.

 4. Co je to rozpuštění shromáždění?

Je to bezprostřední zákrok správního orgánu, jímž je obvykle úředník městského úřadu nebo policista, podle § 12 shromažďovacího zákona. Důvodem pro rozpuštění shromáždění je předchozí zákaz jeho konání, naplnění podmínek pro zákaz shromáždění, ačkoliv shromáždění před tím zakázáno nebylo, pokračování shromáždění po stanovené době ukončení, aby nedošlo k nepřiměřenému rušení nočního klidu, podstatné odchýlení od oznámeného účelu, nebo nezvladatelné páchání trestných činů (zločinů nebo přečinů).

 5. Co je to obecné a zvláštní užívání pozemní komunikace?

Obecné užívání veřejného statku je takové, které je bez dalšího umožněno všem, neboť je obvyklé a nad obvyklou míru neomezuje ostatní uživatele. V případě pozemní komunikace je to ježdění po ní, chození po ní, včetně pochodu nebo stacionárního shromáždění přiměřeně ozvučeného. Obecné užívání obvykle nepodléhá nějakému zvláštnímu dopravnímu značení, plně postačí stálé dopravní značky. Zvláštní užívání veřejného statku je takové veřejné užívání, které není obecné. Jedná se o případy, kdy uživatel z užívání veřejného statku ostatní vyloučí. Vyžaduje povolení ve správním aktu. Příkladem je umístění prodejního stánku na chodníku apod. Podle § 12 vyhlášky ministra vnitra č. 320/1951 Ú. l., o dobrovolných organizacích a shromážděních: „Nedotčen zůstává § 5 zákona č. 56/1950 Sb., o provozu na veřejných silnicích, podle něhož je pořádání podniků na veřejných silnicích a v jejich sousedství třeba povolení, jestliže by provozem těchto podniků mohla býti ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu.“ Některé správní úřady si dosud nevšimly, že tato právní norma již byla zrušena.

 6. Proč je důležité zabránit tomu, aby extrémisté pochodovali českými městy?

Domníváme se, že to vůbec není nutné. Listina základních práv a svobod zaručuje lidská práva všem, nejen těm, kteří se stávajícím politickým režimem (demokracií) souhlasí. Kdyby media nedávala extrémistům tolik pozornosti, jejich vliv by byl ještě více zanedbatelný, než je dnes. Jenže policie potřebuje vykázat nějaké úspěchy a s extrémisty se bojuje mnohem snadněji než se zloději a korupčníky.

 7. Jak se liší právní úprava shromažďování za komunismu a dnes?

Hlavní rozdíl spočívá v tom, že těžiště právní úpravy nyní leží v zákoně dotvářeném soudní normotvorbou, zatímco za komunismu to bylo ve vyhlášce ministra vnitra č. 320/1951 Ú. l., o dobrovolných organizacích a shromážděních. Byla také o něco delší lhůta pro oznámení shromáždění: Za kommunismu byla týden, nyní je 5 dní. Průvod po veřejné silnici byl za komunismu považován za její zvláštní užívání – podléhal tedy povolení. Věc jiná samozřejmě je, jak byla a je tato právní úprava využívána v praxi. Fakticky bylo za komunismu pořádání shromáždění omezeno na právnické osoby (tehdejší terminologií „socialistické organisace“), neboť fysické osoby údajně nebyly s to zajistit řádnou pořadatelskou službu.

 8. Jak je to s protishromážděními?

To je velice složitá otázka. Podle rozsudku ESLP Öllinger v. Rakousko ze dne 29. září 2006, stížnost č. 76900/01, veřejná správa musí učinit vše pro to, aby antidemonstrace byla možná, při zachování veřejného míru.

 9. Smím vykázat člověka, který narušuje mé shromáždění?

„Narušovat“ shromáždění lze 2 způsoby: Jednak lze různě vyjadřovat nesouhlas s cíly shromáždění, jednak lze prostou svou účastí shromáždění kompromitovat. Převažuje názor, že vzhledem k tomu, že shromáždění je veřejné, nelze z něj vykázat nikoho, kdo se nedopouští excesu, např. neruší demonstraci verbálními projevy či ještě závažněji.

 10. Jak si stojí Česká republika ve shromažďovacím právu v porovnání s ostatními zeměmi?

Je nutno přiznat, že právní i faktická úroveň shromažďovací svobody v ČR v porovnání s evropskými zeměmi, natož USA, není valná a navíc se stále zhoršuje, např. Kocábovou novelou shromažďovacího zákona č. 294/2009 Sb. Doufáme ale, že ale ČR časem odmítne názory nacisty Carla Schmitta, vydá cestou, po níž USA kráčí od roku 1949, a svobodu shromažďovací zajistí skutečně všem, bez ohledu na jejich politické názory.